**ŠOK PO MATURITNÍM PLESE: Žofka si část noci nepamatuje. Podezření kamarádů v ní vyvolá děsivý strach**
Maturitní ples měl být pro Žofku jedním z nejkrásnějších večerů jejího života. Dlouho se na něj těšila stejně jako její spolužáci. Elegantní šaty, slavnostní atmosféra, hudba a tanec měly vytvořit nezapomenutelnou vzpomínku na okamžik, kdy se jedna důležitá kapitola jejich života uzavírá. Jenže místo jasných a radostných momentů zůstává v Žofčině paměti jen několik nejasných útržků a velké prázdné místo, které si nedokáže vysvětlit.
Když se druhý den ráno probudí, cítí, že něco není v pořádku. Hlava jí třeští a celé tělo je těžké, jako by vůbec nespala. Nejvíc ji ale zneklidňuje to, že si nedokáže vybavit velkou část večera. Vzpomínky na ples jsou roztříštěné – pamatuje si hudbu, smích spolužáků i několik krátkých okamžiků na parketu, ale mezi těmito vzpomínkami zůstávají dlouhé prázdné mezery. A právě ty ji začínají znepokojovat čím dál víc.
Zpočátku si však Žofka nepřipouští, že by za tím mohlo být něco vážného. Přesvědčuje sama sebe, že jde jen o únavu po dlouhé noci nebo o důsledek několika drinků. Maturitní ples je přece plný emocí a někdy se stane, že si člověk druhý den nepamatuje úplně všechno. Snaží se tedy nad tím příliš nepřemýšlet a bere to jako běžnou věc, která se může stát každému.
Jenže čím víc času ubíhá, tím víc ji ten nepříjemný pocit pronásleduje. Není to obyčejné zapomnění. Je to spíš, jako by někdo vymazal část její paměti. Některé momenty večera jsou prostě pryč a ona si nedokáže vybavit, co se během těchto hodin odehrálo.
Když se později setká s kamarády, snaží se chovat normálně. Poslouchá jejich historky z plesu a občas se zasměje, když si připomínají různé momenty z večera. Právě během těchto rozhovorů si ale začíná uvědomovat, že některé situace, o kterých ostatní mluví, si vůbec nepamatuje.
„Pamatuješ si, jak jsi pak odešla z parketu?“ zeptá se jeden z kamarádů.
Žofka se na chvíli zarazí a snaží se v paměti najít odpověď. Jenže nic nepřichází.
„Ne… asi moc ne,“ odpoví nejistě.
Kamarádi si mezi sebou vymění pohledy a jeden z nich opatrně vysloví myšlenku, která okamžitě změní atmosféru celé konverzace.
Napadne ho totiž možnost, že by jí někdo mohl něco hodit do pití.
Žofka tu představu okamžitě odmítne. Připadá jí úplně absurdní. Je přesvědčená, že nic takového by se přece stát nemohlo. Jenže její kamarádi si postupně vybavují různé momenty z večera a uvědomují si, že se Žofka v jednu chvíli chovala zvláštně. Někteří si vzpomínají, že působila zmateně, jiní si všimli, že měla problém udržet rovnováhu nebo reagovala pomaleji než obvykle.
Zpočátku se Žofka snaží tyto poznámky odmítat, ale každá další vzpomínka, kterou kamarádi zmíní, v ní začíná probouzet pochybnosti. Najednou si uvědomuje, že si opravdu nedokáže vysvětlit, proč si z části večera nic nepamatuje.
A právě v tu chvíli se v ní poprvé objeví skutečný strach.Co když mají pravdu?
Co když se během večera opravdu stalo něco, co si nedokáže vybavit?
Ta myšlenka ji zasáhne mnohem silněji, než čekala. V hlavě se jí začnou objevovat útržky pocitů z plesu – zvláštní slabost, dezorientace a chvíle, kdy se svět kolem ní zdál rozmazaný. Tehdy si myslela, že je jen unavená nebo že na ni působí atmosféra večera. Teď ale začíná přemýšlet jinak.
Najednou si uvědomí, že vlastně neví, kde během těch chybějících hodin byla, s kým mluvila ani kdo se kolem ní pohyboval. Myšlenka, že někdo mohl využít jejího stavu, ji začne děsit čím dál víc.
Maturitní ples, který měl být symbolem radosti a nových začátků, se tak pro Žofku začíná měnit v děsivou záhadu plnou otazníků.Co se během těch ztracených hodin skutečně stalo?
A je možné, že někdo opravdu zasáhl do jejího večera způsobem, který jí navždy změní vzpomínku na tuto noc?
Odpovědi na tyto otázky zatím zůstávají nejasné. Jedno je však jisté – Žofka už na svůj maturitní ples nikdy nebude vzpomínat stejně jako ostatní.
