Když slyšeli, že Ulice může vydržet do roku 2012, všichni se smáli. Ljuba Krbová po 20 letech prozradila tajemství jejího úspěchu

Seděli na jedné z prvních schůzek s produkcí a scenáristy a poslouchali plán, kterému tehdy téměř nikdo nevěřil. Ulice měla mít licenci až do roku 2012. Pro herce nového seriálu to znělo skoro neuvěřitelně – představa, že by jeden projekt vydržel sedm let, vyvolala podle Ljuby Krbové smích. Jenže rok 2012 dávno zmizel v minulosti a Ulice stále pokračuje. Více než dvacet let po první epizodě stojí před dvaadvacátou sezonou a jedna z jejích největších stálic dnes vysvětluje, proč podle ní diváci stále neodešli.

Sedm let? Tehdy tomu skoro nikdo nevěřil

Ljuba Krbová si začátky pamatuje velmi dobře. V té době dokonce pracovala také na jiném seriálu, který měl mít dlouhého trvání, ale skončil mnohem dříve. Když proto někdo během příprav Ulice oznámil, že licence je zakoupena až do roku 2012, hercům připadala tak dlouhá budoucnost těžko představitelná. Sami netušili, jestli nový každodenní seriál vůbec dokáže u diváků uspět, natož zda ho budou lidé sledovat ještě o sedm let později.

Rok 2012 přišel. Ulice ale nikam nezmizela

Čas nakonec ukázal něco, co při prvním natáčení nedokázal předvídat téměř nikdo. Rok 2012 přišel a odešel, ale známé postavy zůstávaly na obrazovkách dál. Přicházely nové rodiny, děti dospívaly, vztahy se rozpadaly a jiné vznikaly, zatímco z původně ambiciózního televizního projektu se pomalu stávala každodenní tradice. Dnes už Ulice nepřekonala původní očekávání o několik sezon, ale o více než deset dalších let.

Anička Lišková s diváky prožila kus života

Ljuba Krbová je jednou z hereček, které mohou tuto proměnu sledovat z mimořádné blízkosti. Její Anička Lišková patřila v počátcích seriálu mezi výrazné postavy, později se její prostor zmenšil, přesto ze světa Ulice nezmizela. Diváci tak nesledovali pouze jednotlivé zápletky, ale postupně s ní prožívali celé roky života. Právě v tom je dlouhodobý seriál výjimečný – postavy nestárnou někde mimo obrazovku, ale společně s publikem.

Teď může Aničku čekat další životní změna

Ani po tolika letech navíc nemusí být její příběh uzavřený. Do Aniččina života nedávno vstoupil botanik Kořínek v podání Josefa Cardy a právě tato známost může dlouholeté postavě znovu přinést větší prostor. Pro fanoušky, kteří Aničku znají od prvních sezon, má podobná možnost zvláštní význam. Nejde o novou postavu bez minulosti, ale o ženu, jejíž radosti, ztráty i vztahy sledují prakticky dvě desetiletí.

Proč ale právě Ulice vydržela tak neuvěřitelně dlouho?

Po více než dvaceti letech se nabízí jednoduchá otázka: proč se to podařilo právě tomuto seriálu? Podle Ljuby Krbové není odpověď žádným komplikovaným televizním tajemstvím. Síla Ulice podle ní spočívá především v šíři příběhů. Seriál není uzavřen pouze v nemocnici, redakci nebo jiném jediném prostředí – jeho hrdinové se pohybují ve škole, obchodech, kavárně i doma a řeší problémy, které mohou potkat prakticky kohokoliv.

Každá generace v ní může najít sama sebe

Právě proto mohou jeden díl sledovat lidé několika generací a každý v něm najde něco jiného. Mladší publikum může zajímat škola, první vztahy a hledání vlastní identity, zatímco jejich rodiče mnohem intenzivněji vnímají problémy v manželství, zaměstnání nebo výchovu dětí. Starší generace zase dobře rozumí příběhům o zdraví, samotě nebo proměnách rodiny. Ulice tak nestárne pouze se svými herci – postupně se přizpůsobuje i divákům, kteří s ní vyrostli.

Nejde jen o lásku, hádky a rodinná dramata

Ljuba Krbová upozorňuje ještě na jednu vlastnost seriálu, která může být pro jeho dlouhověkost zásadní. Ulice pravidelně reaguje na společenské a zdravotní problémy, o kterých se lidem někdy těžko mluví. Během let otevřela témata závislostí, šikany, domácího násilí, sebepoškozování nebo závažných nemocí. Seriál tak může některému divákovi nabídnout nejen příběh, ale také pocit, že problém, který řeší ve vlastním životě, není něco, s čím zůstává úplně sám.

Františkův příběh ukázal sílu seriálu naplno

Právě ze své vlastní dějové linky si Krbová vybavila příběh Aniččina syna Františka, kterého ztvárňuje Matyáš Valenta. František se potýkal s epilepsií a Ulice tehdy ukazovala nejen samotnou nemoc, ale také potřebu pravidelně užívat léky či správně reagovat při záchvatu. Pro dospívajícího chlapce bylo navíc obtížné přijmout omezení, která nemoc přinášela, takže příběh dostal i silnou lidskou rovinu.

Pak přišla reakce, která tvůrcům ukázala, že jejich práce má smysl

Podle vzpomínky Ljuby Krbové následně kreativní producent Michal Reitler obdržel poděkování od profesora neurologie. Smysl jeho reakce byl jednoduchý: odborníci mohou o epilepsii přednášet znovu a znovu, ale nikdy nemusí získat takový dosah jako příběh odvysílaný v populárním seriálu před obrovským publikem. V tu chvíli se ukázalo, že příběh Františka nebyl jen další zápletkou vytvořenou pro několik epizod, ale mohl lidem skutečně předat užitečné informace.

Někdo možná díky Ulici pochopil problém vlastního dítěte

Právě zde se seriál může dotknout života mnohem silněji než prostřednictvím obyčejného televizního dramatu. Člověk žijící v menším městě nebo na vesnici nemusí vždy vědět, komu se se svým problémem svěřit. Když ale uvidí známou postavu procházet podobnou situací, může poprvé získat pocit, že existuje řešení nebo že není jediný, kdo něco takového zažívá. Podle Krbové je právě tato schopnost reagovat na skutečné problémy jednou z nejhezčích vlastností Ulice.

Možná právě proto se diváci stále vracejí

Za více než dvacet let se publikum výrazně změnilo. Někteří lidé, kteří Ulici začali sledovat jako studenti, dnes mají vlastní rodiny. Jiní ji kdysi sledovali s rodiči a dnes u ní sedí se svými dětmi. Postavy mezitím také zestárly, změnily práci, přišly o blízké, našly nové vztahy nebo musely začínat znovu. Seriál tak nezůstal zamrzlý v roce 2005 – postupně se měnil společně se společností, kterou se snaží zobrazovat.

Největší síla Ulice možná spočívá právě v její obyčejnosti

Její hrdinové většinou nezachraňují svět a neprožívají každý den něco mimořádného. Často jen řeší, jak zaplatit účty, co dělat s problematickým dítětem, zda dát vztahu druhou šanci nebo jak zvládnout nemoc, ztrátu práce či samotu. Právě v těchto zdánlivě obyčejných starostech se ale může poznat nejvíce lidí. Divák nemusí být lékařem ani policistou, aby příběhu rozuměl – stačí, že někdy miloval, bál se, udělal chybu nebo nevěděl, jak dál.

Dvaadvacátá sezona je odpovědí, kterou tehdy nikdo nečekal

Ulice se nyní chystá na další velkou kapitolu. Dvaadvacátá sezona začne 14. srpna 2026 na Oneplay a od 17. srpna také na TV Nova. Pro Ljubu Krbovou a další herecké stálice je to další milník v příběhu, jehož délce na začátku sami nevěřili. Tehdy se smáli představě, že budou Ulici natáčet až do roku 2012. Dnes stojí před sezonou, která začíná o čtrnáct let později.

Tehdy se smáli sedmi letům. Kde je hranice dnes?

Možná právě tato vzpomínka nejlépe ukazuje, jak neobvyklou cestu má Ulice za sebou. To, co kdysi znělo jako příliš odvážný plán, je dnes vzdálenou minulostí a některé tváře z prvních epizod jsou stále součástí seriálu. Ljuba Krbová přitom nabízí poměrně prosté vysvětlení: dokud budou existovat obyčejné lidské problémy, vztahy, strachy, radosti a nové generace, bude existovat také dost příběhů, ve kterých se mohou diváci poznávat. A tak po více než dvaceti letech už možná není nejzajímavější otázkou, jak mohla Ulice vydržet tak dlouho – ale jak dlouho ještě dokáže pokračovat.

Sledujte oblíbený seriál od pondělí do pátku od 18:30 na Nově, celé díly Ulice najdete i na nova.cz.